Výtvarný ateliér – zvířecí protréty z bajek na závěr pololetí

Tentokrát jsme si navíc poprvé naplno užily zázemí školního výtvarného ateliéru, který nám poskytl dostatek prostoru k rozložení materiálů i svobodu při práci – bez obav z ušpiněných lavic. To samo o sobě vytvořilo velmi příjemnou a uvolněnou atmosféru.

Tématem jsme volně navázaly na předchozí práci s portrétem, tentokrát však s novým inspiračním zdrojem – bajkami. Vysvětlily jsme si, že bajka je krátký příběh, často se zvířaty v hlavní roli, která mají lidské vlastnosti a chování, a že její součástí bývá ponaučení. Po celou dobu tvoření nám jako zvukové pozadí zněla audiokniha Ezopovy bajky, která krásně dokreslovala celkovou atmosféru.

Děti vytvářely „rodinné portréty“ zvířat, jaké by si podle své fantazie mohly věšet doma na zeď postavy z bajek. Jako základ vystupující do prostoru posloužily kartony od vajec, připomínající lovecké trofeje známé ze zámků. Ty děti natřely akrylovými barvami podle zvoleného zvířete – objevili se například medvěd, liška, jelen, kuře, želva nebo pes.

Pro pozadí měly děti k dispozici široký výběr různě strukturovaných i barevných papírů. Některé si pozadí samy malovaly, kreslily nebo tvořily koláže, jiné využily již hotové barevné plochy nebo si vybraly zajímavý výřez ze starších pomalovaných obrázků. Portréty dále doplnily o oblečení – kresbou, malbou nebo vystřihováním z papíru. Někteří šli ještě dál a využili i látky, stužky a knoflíčky, které lepili pomocí lepidla nebo tavicí pistole.

Výraznou roli sehrála také plastová očka, která si děti vybíraly podle své fantazie tak, aby se k jednotlivým zvířatům co nejlépe hodila. Velkým lákadlem byla i možnost vyzkoušet si pozlacování. Povídali jsme si o tom, že mnoho soch, rámů nebo nábytku na hradech a zámcích není vyrobeno ze zlata, ale je pouze pozlaceno – tedy potaženo tenkou vrstvou plátkového kovu.

A právě tento postup si děti samy vyzkoušely. Kartonové či papírové rámečky nejprve plasticky ozdobily provázkem, který byl různě tvarován a přilepen tavicí pistolí (u mladších dětí samozřejmě s asistencí). Na vzniklý reliéf se poté lepidlem nanášely barevné alobaly. Některé děti ještě rámečky doplnily o patinu pomocí akrylové barvy, kterou místy setřely, čímž vznikl dojem starobylého rámu.

Výsledkem byly velmi originální a nápadité bajkové portréty, které důstojně zakončily celé pololetí výtvarného ateliéru.

Malým překvapením, které děti teprve čeká, je ještě jedna hravá tečka na závěr. Hotové portréty jsem vyfotografovala a pomocí umělé inteligence nechala vytvořit představu toho, jak by mohly vypadat skutečné fotografie těchto zvířecích postav, kdyby svět bajek opravdu existoval.

Za celé pololetí si děti vyzkoušely širokou škálu výtvarných technik, materiálů i přístupů k tvorbě a postupně si osvojily nejen nové dovednosti, ale i odvahu experimentovat, spolupracovat a hledat vlastní výtvarný výraz. Bylo radostí sledovat, jak se jejich práce i sebejistota během jednotlivých setkání proměňují. Už teď se těším na to, co dalšího společně objevíme ve druhém pololetí. Ráda bych se více zaměřila také na prostorovou tvorbu, kterou jsem dětem slíbila, její podoba se však bude odvíjet od prostorových možností, které budeme mít k dispozici. Vzhledem k plánovanému stěhování kroužku spolu s družinou do nové budovy se tedy necháme překvapit, jaké nové příležitosti nám další období přinese.